Turnaj Jihlava 2011

Naši Starší žáci se zůžastnili turnaje v Jihlavě. Pokud se chcete dozvědět, jak tato mimořádně úspěšná akce proběhla, pročtěte si články níže.

Zastavení první - balíme, odjíždíme

V pátek, ve dvanáct hodin, jsme nandali vše těžké do auta a přesunuli jsme se na nádraží. Po krátkém čekání dráhy nezklamaly a ohlásili zpoždění. To nám na náladě neubralo a všichni jsme vyčkali příjezdu vlaku. Nalodění (navlačení) proběhlo spořádaně. Všichni členové výpravy se vešli do volných coupé. Krátké čekání přineslo první ovoce v podobě sázky mezi Bohoušem a Ferkem. Pokud Dobřany tunaj vyhrají, Bohouš sundá svůj chlapácký knír a Ferko půjde dohola. Máme se tedy na co těšit :-)

Zastavení druhé - příjezd do Jihlavy a ubytování

Po příjezdu do Jihlavy se celá výprava přesunula pěšky do ubytovny. Nebyl to problém, neboť cesta trvala pouhopouhých deset minut. Doprovodné vozidlo cestou mírně zbloudilo, takže pěší byli v ubytovně dřívě, než Libor s Pájou a Bohoušem vozmo. Vyložili jsme vše potřebné a ubytovali jsme se ve velmi útulné ubytovně. Po rozdělení pokojů jsme se přesunuli do nedaleké restaurace, kde se nám povedlo zabrat salonek. Tím jsme se krásně odpojili od zbytku zakouřené restaurace a v klídku zkonzumovali jednotně objednaný smažák. Abychom vytrávili, rozhodli jsme se navštívit nedaleké hokejbalové hřište. Nalézt ho nebyl problém, neboť někteří členové výpravy krom hokejbalu běhají orientační běh (jinak si to nedovedu vysvětlit :-). Na hřišti jme obdivovali pořádek a útulnost a přemýšleli, zda bude zítra přívětivé stejně jako dnes večer. Měsíc jej osvětloval mezi mraky, které se divoce honily po obloze a vytvářeli tak až dojemně napjatou atmosféru. Když jsme se pokochali a ujistili se navzájem, že zítra určitě neprohrajeme, odebrali jsme se zpět na základnu,  totiž ubytovnu Vila. Večerka byla stanovena na 10.30 hodin, budíček na osmou. Předpokládáme, že po snídani se hned vypravíme na hřiště a spát půjdeme plni očekávání.

Vzkaz pro maminky: všichni členové výpravy jsou v pořádku a nejeví žádné známky onemocnění.

Zastavení třetí - hrajeme, hrajeme, a zase hrajeme...

Ráno začalo velmi dobře. Sluníčko na nás vyjuklo hned po probuzení. To se se včerejší zamračenou oblohou nedalo srovnat. Navařili jsme asi patnáct litrů čaje a připravili snídani. Mladíci vstávali v osm. Všichni se zdáli OK, a tak jsme nelenili a po snídani všichni hráči pěšmo zamířili směr hřiště. A zde se děly věci. První soupeř byl z kategorie příjemných. Na rozehřátí jsme dali Mladou boleslav v poměru 4:1. Následovala hodinka volna, kterou jsme vyplnili doplňováním vitamínů a tekutin. Čekali nás Pardubice a očekával se boj. A Pardubice nezklamaly. Kousaly zdatně, ale Dan v bráně předváděl zákroky, z kterých čišela jistota. Nedovolil Pardubkám nic. Naopak směrem dopředu se povedl jeden kousek a tak jsme vyhráli 1:0. Po delší hodinové přestávce nás jsme se střetli s místním jihlavským klubem. Bohužel předchozí výhry zanechali v našich hlavách pocit, že se nám nemůže nic stát a podcenění soupeře se brzy ukázalo jako rozhodující. Protože k naší nedostatečné hře se přimotalo i trocha smůly, prohráli jsme 2:1. To by nebyla taková tragedie. Bohužel horší pro trenéry bylo zjištění, že po sérii výher v lize a zde na turnaji jsme poněkud zapomněli prohrávat se vztyčenou hlavou. Snad pomohlo naléhavé volání trenéra po ukázněnosti na hřišti i mimo něj, snad sami hráči cítili, že předchozí zápas nebyl z jejich strany stoprocentní, v dalším zápase s dosud neporařenou Opavou hráli jako vyměnění. Všichni plnili úkoly dané trenérem a na hře to bylo sakramentsky znát. Přestože měřili síly s hráči o dvě hlavy většími, přehrávali je od prvních minut a brzo byli odměněni gólem. Od druhé třetiny soupeř zpřesnil hru a naznačil, že nehodlá odevzdat kůži lacino. Dan v bráně však byl jako skála. Ve třetí třetině jsme byli většinou pod tlakem, nicméně po perfektně zahrané buly a střele z první zvýšil Kovina na 2:0. Soupeř ještě tři minuty před koncem z brejku snížil na 2:1, ale vítězství jsme si již pohlídali.

Po tomto vyčerpávajícím zápase dopravil pendlbus všechny na ubytovnu a všichni si dopřáli zaslouženou sprchu. Vydanou energii hodláme doplnit vydatnou večeří, kterou máme objednanou na 19:30.

Čtyři odehrané zápasy se odrazily na dravotním stavu některých hráčů. Pája utržil modřinu na krku, ale vypadá to, že to není nic vážného. Hynek si zvrknul nohu, ale hraje a běhá. Tomášovi píchá v koleně a jeho start zítra je nejistý.

Výpravu dnes morálně podpořil příjez Staníka a Ríši a bylo to znát. Standa se rozhodl zůstat s výpravou až do konce. Jsme rádi, každá posila dobrá. Ještě dnes by se měla výprava rozrůst o rodinu Vovsíkovu. Jenda přijede s oběma rodiči a posílí rozjetý kolektiv v závěrečných bojích. Čeká nás semifinále a pak buď souboj o třetí místo, nebo finále.

Držte nám palce. Všechny vzkazy na podporu budou klukům předány.

PS: na přiložených fotografiích můžete vidě nejen naš hráče v akci, ale i důkaz, že nám o něco vyrostli. Ještě před dvěma roky byl problém dohnat je do sprch. Dnes je nemůžeme dostat ven ze sprchy a arzenál jejich krášlicích prostředků si nezadá s módními salony na rušné pařížské třídě. No jo, no. Rostou nám...

Zastavení čtvrté - poslední kroky k výtězství

V neděli jsme si přispali. Potřebovali jsme to všichni, kluci i dospěláci. Vstali jsme až v 8:30. Navařili jsme novou várnici čaje, namazali chleby a posnídali. Po přesunu na hřiště jsme mohli sledovat, kterak se vyvýjí boj postupové místo, našeho příštího soupeře. Trochu překvapivě čtvrtým postupujícím byla Bolka. Utkání s Boleslaví se vyvýjelo podle našich představ a v páté minutě jsme vedli již 3:0. Nehonili jsme se za body a dali příležitost ku sportování mladším členům výpravy. Protože se snažili ze všech sil, skončilo utkání 4:2 v náš prospěch. Smolným hrdinou byl brankář Tony, který inkasoval gól v poslední vteřině zápasu. Už se radoval vyjetý daleko mezi kruhy, když soupeř lobem na poslední chvíli skóroval. Nevidí se to často, ale přijali jsme gól s nadhledem vzhledem k výtězství. Naším soupeřem pro finále se stal tým Pardubic. Brzo jsme vedli 1:0 a měli jsme utkání pevně v rukách. Dan vyřešil všechny zapeklité situace před naší bránou. Kluci se snažili dodržovat pokyny trenéra Vaška Šlehofera a to se vyplatilo. Důkladně motal hlavu soupeřům Jenda Voves a obrana vedená nejlepším obráncem turnaje Hynkem Divíškem obětavě odolávala všem pardubickým nájezdníkům. V průběhu utkání jsme zvýšili na 2:0 nádhernou samostatnou akcí Jendy Vovsíka a před koncem zlomili odpor Pardubic gólem na 3:0. Stali jsme se tak vítězi tohoto velmi kvalitně obsazeného turnaje.

Hoši ihned po vyhlášení ještě v dresech naskákali do vlaku směrem k domovu. Všichni jsou v pořádku a do Dobřan dorazí přibližně v 20:30 hodin.

Zastavení páté - příjezd domů a oslava ve Snacku

Do Dobřan přijela celá banda až ve 22.16. Trochu zahaprovalo spojení. Přivítání bylo vřelé a po předání batohů se skupina přestěhovala kam jinam, než do Snacku. Zde proběhlo přivítání a poděkování samotným Presidentem hokejbalového oddílu Josefem Hájkem, který hráčům poděkoval i jménem města Dobřany.